O zámku
Neustupov

Historie zámku

První zmínka o vsi pochází z let 1279 – 1288, kdy se připomíná plebán (kněz ustanovený mimo biskupské sídlo, ve středověku venkovský farář) při tamním románském chrámu, avšak první vladyčtí majitelé se připomínají až roku 1364, jmenovitě Vidím a Petr z Neustupova.

V dobách husitských ves vlastní Unk z Neustupova, purkrabí na Borotíně. Od roku 1471 náleží Neustupov Kunešovi Radimskému Vidlákovi ze Slavkova.

První zpráva o zdejší tvrzi je z roku 1520, kdy panství přebírá Kunešův nejstarší syn Jan. Pantsví tehdy čítalo např. Bořetice, Podlesí, Záhořín, Zálesím atd. 

Po Janovi zde hospodařil jeho syn Kuneš Vidlák , který pak veškerý majetek odkázal své choti Alžbětě, rozené z Malovic. Ta se pak po druhé vdává za Petra Kaplíře ze Sulevic. Po Alžbětině smrti se panství ujímá její dcera z prvního manželství Eva, která se vdává za Kašpara Kaplíře ze Sulevic. V této době je zdejší tvrz přebudována na renesanční zámek. Kašpar Kaplíř byl jeden z direktorů a vůdců stavovského povstání a za tuto svou aktivitu byl roku 1621 na Staroměstském náměstí popraven.

Neustupovské panství pak bylo zabaveno a roku 1630 prodáni Martinovi de Hoeff-Huertovi, rakouskému generálovi nizozemského původu, který již od roku 1628 vlastnil panství Velhartice. 

Ale již roku 1652 získává Neustupov jeden z věřitelú Huertovi dědičky Marie Anny, Bernard de Areyzaga, který pak svou pohledávku postoupil Bartoloměji Paradiesovi de Lassaga. Tehdy byl i pořízen soupis zadluženého panství, které čítalo krom zámku, dvora, pustého pivovaru i 15 okolních vesnic.

Rychlé střídání majitelů pokračovalo i v následujících stoletích. Byli mezi nimi např. 1681 Bissingenové, 1716 Zikmund Kapoun ze Svojkova, 1729 Jan Michael Tejřovský z Einsidlu, 1809 Rombaldiové.

Posledními majiteli pak byli od roku 1892 Aychelburgové, kterým byl Neustupov roku 1948 znárodněn. Žádný z nich již ale na zdejším zámku neprovedl významnějších stavebních změn.

Po roce 1948 byl zámek převeden na obec, která v něm zřídila skladiště léčiv. Po roce 1989 se zámek dostává do majetku hraběte Vladimíra, potomka posledních držitelů zámku před rokem 1948.

Od roku 2000 byl zámek v majetku firmy INTEC – export import s.r.o., která v jeho prostorách budovala své reprezentativní sídlo. Dominantou zámku, které si ihned každý návštěvník zámku v Neustupově všimne je 600 let stará lípa z obvodem 7,26 m, pod kterou se podle pověsti loučil Kašpar Kaplíř ze Sulevic se svými poddanými, něž odešel do Prahy, kde byl popraven na Staroměstském náměstí.

Kaplířové ze Sulevic

Vladycká rodina Kaplířů je připomínána již ve 14. století, ale uznání se dočkala až během století sedmnáctého. Nejprve se stal Kašpar Kaplíř ze Sulevic členem direktoria českých stavů a v letech 1618 – 1620 se účastní stavovského povstání. Jako generál dělostřelectva se účastnil pod velením hraběte Thuna obléhání Vídně. Po porážce stavů na Bílé Hoře byl odsouzen k popravě na Staroměstském náměstí. V době popravy mu bylo mu téměř osmdesát let. Osudy rodiny se pak podivuhodně rozchází. Kašparův syn Albrecht měl dva syny Oldřicha a Zdeňka. Zatímco Oldřich zůstává věrný protestantské víře a odchází do emigrace, kde roku 1653 v chudobě umírá, Zdeněk přestoupil na katolickou víru a vstupuje do císařského vojska, kde velel habsburskému pluku kyrysníků.

Roku 1676 byl povýšen do stavu říšských hrabat. Největší proslulosti se mu však dostalo roku 1683, kdy spolu s Rüdigerem ze Stahremberka řídil obranu Vídně proti Turkům. Téměř dva měsíce dokázali držet Vídeň proti dvě stě tisícům mužů, než byla Vídeň osvobozena. Zdeněk umírá roku 1686 ve vsi Milešov, kde byl také pohřben v rodinné hrobce. Jím také vymírá rod Kaplířů ze Sulevic.

Kapounové ze Svojkova

Původ Kapounů ze Svojkova je dodnes opředen řadou tajemství. Podle jedné teorie pochází predikát ze Svojkova od stejnojmenného hradu u Nového Boru, ale dosud se nepodařilo dokázat, že Kapounové tento hrad vystavěli, nebo alespoň nějakou dobu vlastnili.

Druhá teorie praví, že Kapounové jsou následovníky rytířů z Kačice, kteří se začali nazývat Kapouny v drohé polovině 15. století podle Kateřiny Kapounové ze Smiřic. První z tohoto rodu o kterém s jistotou víme je Piram Kapoun, který na počátku 16. století působil v královských službách, nějaký čas zastával úřad hejtmana Pražského hradu a také vlastnil hrad Pecku.

Od této doby se jednotlivý členové rodu celkem pravidelně objevují některých nižších zemských úřadech a zúčastňují se zemských sněmů. Jejich účast na stavovském povstání nebyla sice nijak významná, ale přesto po porážce stavů na Bílé hoře ztrácí část svého majetku (Běruničky, Zámrsky, Hlušice, Valečov a Kněžmost). Za třicetileté války se vyznamenal ve službách císařského vojska Albrecht Vejkar Kapoun a za jeho činy ho roku 1644, spolu s bratry povyšuje císař do panského stavu. Ani tato událost ale Kapunům ze Svojkova světlou budoucnost nepřinesla a rod vymírá roku 1806 v osobě plukovníka Františka Kapouna ze Svojkova. Ovšem A. Sedláček uvádí, že za dvaadvacet let přihlásil ke K. ze S. jakýsi Václav "stařec sešlý, jež se bídně živil v Klatovech". Je tedy možné, že rod má ještě další pokračování.

Aktuální dění

V roce 2022 se konaly 1. středověké slavnosti a dokončují se práce na fasádě. Pokračuje se jednotlivými částmi interiéru, aby se na zámku mohly konat svatby a veřejné či soukromé akce.