O zámku
Neustupov
Ves Neustupov
Ves Neustupov existovala již v 11. století, ze kdy se datuje nejstarší část kostela. První zmínka o vsi však pochází až z let 1279-1288 a o jejích majitelích, vladycích z Neustupova až z roku 1364. Někdy v té době také vznikla jen pár metrů od kostela, snad v místě předpokládaného staršího sídla souvisejícího s kostelem, nová gotická tvrz.
Od roku 1471
Od roku 1471 náleží Neustupov Kunešovi Radimskému Vidlákovi ze Slavkova. První zpráva o zdejší tvrzi je z roku 1520, kdy panství přebírá Kunešův nejstarší syn Jan. Pantsví tehdy čítalo např. Bořetice, Podlesí, Záhořín, Zálesím atd. Po Janovi zde hospodařil jeho syn Kuneš Vidlák , který pak veškerý majetek odkázal své choti Alžbětě, rozené z Malovic. Ta se pak po druhé vdává za Petra Kaplíře ze Sulevic. Po Alžbětině smrti se panství ujímá její dcera z prvního manželství Eva, která se vdává za Kašpara Kaplíře ze Sulevic. V této době je zdejší tvrz přebudována na renesanční zámek.
Přestavba v 19. stol.
Po popravě Kašpara Kaplíře na Staroměstském náměstí 21. 6. 1621 bylo jeho bezhlavé tělo uloženo ve zdejším kostele, zkonfiskované panství získal don Martin de Hoeff-Huerta. Po jeho desetileté vládě následovala hrabata z Pöttingu, od roku 1681 Bissingenové a od roku 1809 Rombaldiové. V 19. století byl zámek novogoticky přestavěn.
Poslední majitelé
Posledními majiteli byli od roku 1892 Aichelburgové, kterým byl Neustupov po roce 1948 zabaven. Zámek byl převeden na obec, která v něm zřídila skladiště. Po roce 1989 potomek rodu hrabě Vladimír získal zámek v restituci zpět. Od roku 2000 do roku 2020 byl zámek v majetku firmy INTEC - export a import, s.r.o., která jej chtěla přestavět na reprezentativní sídlo firmy, ale mnoho let zámek chátral a nic se v něm nedělo.
Nový majitel
Až od roku 2020, kdy koupil zámek současný majitel, začaly práce na jeho záchraně. Došlo k obnově fasády a výměně havarijních oken. Na jižní a východní části zámku byla vrácena na fasádu sgrafita, kde byla přesně po sto letech 19. června 2021 znovu odhalena pamětní deska Kašparu Kaplíři ze Sulevic.
300
let
15
majitelů
3
přestavby
Historie zámku
1279
1471
1630
1848
2000
2021-23
Od roku 2021 zámek prochází obnovou, byla vrácena sgrafita na fasádu a obnovena pamětní deska. Dokončení a otevření pro veřejnost se plánuje na rok 2025.
Historie zámku
První zmínka o vsi pochází z let 1279 – 1288, kdy se připomíná plebán (kněz ustanovený mimo biskupské sídlo, ve středověku venkovský farář) při tamním románském chrámu, avšak první vladyčtí majitelé se připomínají až roku 1364, jmenovitě Vidím a Petr z Neustupova.
V dobách husitských ves vlastní Unk z Neustupova, purkrabí na Borotíně. Od roku 1471 náleží Neustupov Kunešovi Radimskému Vidlákovi ze Slavkova.
První zpráva o zdejší tvrzi je z roku 1520, kdy panství přebírá Kunešův nejstarší syn Jan. Pantsví tehdy čítalo např. Bořetice, Podlesí, Záhořín, Zálesím atd.
Po Janovi zde hospodařil jeho syn Kuneš Vidlák , který pak veškerý majetek odkázal své choti Alžbětě, rozené z Malovic. Ta se pak po druhé vdává za Petra Kaplíře ze Sulevic. Po Alžbětině smrti se panství ujímá její dcera z prvního manželství Eva, která se vdává za Kašpara Kaplíře ze Sulevic. V této době je zdejší tvrz přebudována na renesanční zámek. Kašpar Kaplíř byl jeden z direktorů a vůdců stavovského povstání a za tuto svou aktivitu byl roku 1621 na Staroměstském náměstí popraven.
Neustupovské panství pak bylo zabaveno a roku 1630 prodáni Martinovi de Hoeff-Huertovi, rakouskému generálovi nizozemského původu, který již od roku 1628 vlastnil panství Velhartice.
Ale již roku 1652 získává Neustupov jeden z věřitelú Huertovi dědičky Marie Anny, Bernard de Areyzaga, který pak svou pohledávku postoupil Bartoloměji Paradiesovi de Lassaga. Tehdy byl i pořízen soupis zadluženého panství, které čítalo krom zámku, dvora, pustého pivovaru i 15 okolních vesnic.
Rychlé střídání majitelů pokračovalo i v následujících stoletích. Byli mezi nimi např. 1681 Bissingenové, 1716 Zikmund Kapoun ze Svojkova, 1729 Jan Michael Tejřovský z Einsidlu, 1809 Rombaldiové.
Posledními majiteli pak byli od roku 1892 Aychelburgové, kterým byl Neustupov roku 1948 znárodněn. Žádný z nich již ale na zdejším zámku neprovedl významnějších stavebních změn.
Po roce 1948 byl zámek převeden na obec, která v něm zřídila skladiště léčiv. Po roce 1989 se zámek dostává do majetku hraběte Vladimíra, potomka posledních držitelů zámku před rokem 1948.
Od roku 2000 byl zámek v majetku firmy INTEC – export import s.r.o., která v jeho prostorách budovala své reprezentativní sídlo. Dominantou zámku, které si ihned každý návštěvník zámku v Neustupově všimne je 600 let stará lípa z obvodem 7,26 m, pod kterou se podle pověsti loučil Kašpar Kaplíř ze Sulevic se svými poddanými, něž odešel do Prahy, kde byl popraven na Staroměstském náměstí.
Kaplířové ze Sulevic
Vladycká rodina Kaplířů je připomínána již ve 14. století, ale uznání se dočkala až během století sedmnáctého. Nejprve se stal Kašpar Kaplíř ze Sulevic členem direktoria českých stavů a v letech 1618 – 1620 se účastní stavovského povstání. Jako generál dělostřelectva se účastnil pod velením hraběte Thuna obléhání Vídně. Po porážce stavů na Bílé Hoře byl odsouzen k popravě na Staroměstském náměstí. V době popravy mu bylo mu téměř osmdesát let. Osudy rodiny se pak podivuhodně rozchází. Kašparův syn Albrecht měl dva syny Oldřicha a Zdeňka. Zatímco Oldřich zůstává věrný protestantské víře a odchází do emigrace, kde roku 1653 v chudobě umírá, Zdeněk přestoupil na katolickou víru a vstupuje do císařského vojska, kde velel habsburskému pluku kyrysníků.
Roku 1676 byl povýšen do stavu říšských hrabat. Největší proslulosti se mu však dostalo roku 1683, kdy spolu s Rüdigerem ze Stahremberka řídil obranu Vídně proti Turkům. Téměř dva měsíce dokázali držet Vídeň proti dvě stě tisícům mužů, než byla Vídeň osvobozena. Zdeněk umírá roku 1686 ve vsi Milešov, kde byl také pohřben v rodinné hrobce. Jím také vymírá rod Kaplířů ze Sulevic.
Kapounové ze Svojkova
Původ Kapounů ze Svojkova je dodnes opředen řadou tajemství. Podle jedné teorie pochází predikát ze Svojkova od stejnojmenného hradu u Nového Boru, ale dosud se nepodařilo dokázat, že Kapounové tento hrad vystavěli, nebo alespoň nějakou dobu vlastnili.
Druhá teorie praví, že Kapounové jsou následovníky rytířů z Kačice, kteří se začali nazývat Kapouny v drohé polovině 15. století podle Kateřiny Kapounové ze Smiřic. První z tohoto rodu o kterém s jistotou víme je Piram Kapoun, který na počátku 16. století působil v královských službách, nějaký čas zastával úřad hejtmana Pražského hradu a také vlastnil hrad Pecku.
Od této doby se jednotlivý členové rodu celkem pravidelně objevují některých nižších zemských úřadech a zúčastňují se zemských sněmů. Jejich účast na stavovském povstání nebyla sice nijak významná, ale přesto po porážce stavů na Bílé hoře ztrácí část svého majetku (Běruničky, Zámrsky, Hlušice, Valečov a Kněžmost). Za třicetileté války se vyznamenal ve službách císařského vojska Albrecht Vejkar Kapoun a za jeho činy ho roku 1644, spolu s bratry povyšuje císař do panského stavu. Ani tato událost ale Kapunům ze Svojkova světlou budoucnost nepřinesla a rod vymírá roku 1806 v osobě plukovníka Františka Kapouna ze Svojkova. Ovšem A. Sedláček uvádí, že za dvaadvacet let přihlásil ke K. ze S. jakýsi Václav "stařec sešlý, jež se bídně živil v Klatovech". Je tedy možné, že rod má ještě další pokračování.
Aktuální dění
V roce 2022 se konaly 1. středověké slavnosti a dokončují se práce na fasádě. Pokračuje se jednotlivými částmi interiéru, aby se na zámku mohly konat svatby a veřejné či soukromé akce.